Chci balík Do ruky: Dojdi si pro něj na poštu
Na poštu chodím nerada. Vždy vystojím důlek, než se na mě dostane řada, a to i poté, co se u nás zavedl "lístečkový pořadník". Už léta se traduje, že pošta na pražském Barrandově je jednou z nejhorších v Praze. Čekáme dlouho, a když už konečně stojíme u přepážky, naše balíky se hledají... Přestože před pár měsíci došlo k modernizaci pošty, moc se toho nezměnilo. Lístek s číslem pořadí má sice všechno urychlit, ale k čemu to je, když jsou otevřeny tři přepážky ze šesti a před nimi stojí dvacet lidí. Zaměstnanci jsou stále pomalejší a pomalejší.
Při mé poslední návštěvě pošty jsem však byla přítomna živé diskuzi mezi jejím zaměstnacem a pánem ve středních letech, který si na poštu (!) přišel vyzvednout balík Do ruky. Zaměstnankyně mu však nedokázala rozumně vysvětlit, jak je možné, že mezi balíkem Na poštu a balíkem Do ruky není žádný rozdíl. Alespoň na naší "nejhorší" poště v Praze to tak chodí.
Balíková revoluce se zkrátka nekoná. Nemluvě o problému mnohem staršího data. Ačkoliv jste z bytu nebo domu celý den nevytáhli ani paty, ve schránce máte oznámení o tom, že jste byl nezastižen a tak si pro balík či psaní musíte zajít na poštu. Neřešitelný problém...
A snaha s tím něco udělat se zatím nijak zvlášť neprojevila. A to i přestože se lidé evidentně bouří. Nikoliv však v tichosti, jako tomu bývá zvykem, ale přímo na České poště. Jenže reakce je nulová. Zaměstnanci se omluvně usmívají, říkají, že se to může stát, ale že oni s tím nic dělat nemohou. Ale kdo tedy?
Připlatíme-li si za balík Do ruky, očekáváme, že nám bude dodán až domů, popřípadě do práce, chceme-li balík Na poštu, bez komentářů si vyčekáme náš očekávaný balík na poště. Jsme-li doma a netrpělivě vyhlížíme doporučený dopis, předpokládáme, že se nám ho pokusí doručit přímo. Nepokusí, jen nám do schránek vhodí vzkaz, že nejsme doma a ať ráčíme na poštu. Že jsme v 11:15 doma byli, dokážeme jen těžko.
Co s tímto téměř každodenním problémem? Komu si poplakat na rameni a dožadovat se spravedlnosti? Jako jedinci nezmůžeme nic, leda se můžeme obrnit trpělivostí, napočítat do sta (do deseti je málo) a vyjít vstříc novým zážitkům na nejbližší poštu, a samozřejmě si vyslechnout další lamentace od jiných nespokojených zákazníků České pošty.
Foto: www.ceskaposta.cz
Michaela Dočkalová
Ze života lepší společnosti /RECENZE/
To by bylo, aby se jeden u Škvoreckého souboru povídek Ze života lepší společnosti nepobavil. Historky z kruhu rodinného i přátelského, vyprávěné očima Josefa Krátkého, žáka základní školy, nenechávají nikoho na pochybách, že i obyčejná rodina zažívá neobyčejné zážitky.
Michaela Dočkalová
Zlo verus dobro, Jekyll versus Hyde
Jekyll a Hyde. Zdá se, že jde o dva rozdílné muže. Jeden je zodpovědný, mírumilovný a veškeré problémy řeší s rozumem. A pak je tu pan Hyde, který vlastně vznikl tak trochu nedopatřením.
Michaela Dočkalová
Čekání na zázrak, který se nestane
Stačí jedna chyba a vaše manželství se může rozpadnout. Své o tom ví i hlavní hrdinka Nora stejnojmenného příběhu s podtitulem Domeček pro panenky. Aby svému manželovi zachránila život, zfalšuje svůj podpis na dlužním úpisu.
Michaela Dočkalová
Po každém zločinu musí přijít trest
Zločin a trest. Ne, není to kniha od Dostojevského, ale od Alberta Camuse. A ve skutečnosti nese název Cizinec. Ale kdybychom měli tuto jeho asi nejslavnější prózu popsat dvěma slovy, byla by to přesně tato.
Michaela Dočkalová
Za výběr z bankomatu zaplatíme až 220 korun
Proč Češi platí tak vysoké bankovní poplatky, většinou zcela nesmyslné, když v u našich západních sousedů mají třeba studenti vše zdarma?
Michaela Dočkalová
K čemu je mi Facebook? Pryč s ním!
„Sejdeme se na Facebooku!,“ slýchávám od svých přátel dost často. Dříve se lidé scházeli v hospodě, někde venku nebo u sebe doma. Dnes se vídáme čím dál méně, protože ani není důvod, abychom se viděli. Můžeme si přeci psát!
Michaela Dočkalová
Jak jsme dobyli svět...
Na co jsem jako Češka pyšná? Existuje pár osob a skutečností, díky nimž jsem ráda, že žiji v sice malé, o to však významnější zemi.
Michaela Dočkalová
Jak to chodí, když nejste pravá blondýnka...
Vždycky jsem měla světle hnědé vlasy, ale od té doby, co jsem si nechala udělat melír, mě všichni považují za blondýnku. Což má své výhody i nevýhody.
Michaela Dočkalová
Rok 1Q84 je důležitý... A nejen ten
Na Nobelovu cenu za literaturu sice zatím nedosáhl, ale od svých čtenářů i kritiků se mu dostává uznání neustále. Je to jeden z nejúspěšnějších spisovatelů současné světové literatury. Ale on je ještě výjimečnější... Naposledy nám to dokázal v dalším téměř "beznadějném" románu.
Michaela Dočkalová
Pane Zemane, víte, proč vás studenti nemají rádi?
Vážený pane prezidente, inaugurace se blíží, a vy stále netušíte, proč jste u mladých lidí, zejména ve velkých městech, tak neoblíbený? Snad Vám následujících pět bodů náš postoj trochu osvětlí.
Michaela Dočkalová
Bez praxe a s titulem? Minimální šance na solidní místo
Vysokoškolský titul má v dnešní době kde kdo, s praxí je to však horší. Kde ji vzít, když vás na praxi nechtějí, a na to, aby vás někdo mohl zaměstnat jako absolventa vysoké, jednoduše nejsou peníze? Nezbývá než vzít podřadnou práci na dohodu a doufat, že během posledního roku na vysoké se někdo z potenciálních zaměstnavatelů umoudří....
Michaela Dočkalová
Bezdůvodná romská agresivita aneb jak jsem prožila první napadení
"To máš preventivně!," bylo mi od jednoho brněnského občana tmavší pleti řečeno poté, co jsem od něj dostala pořádnou facku. Za bílého dne, před očima asi třiceti kolemjdoucích. Přestože to trvale odnesly jen mé dioptrické brýle, menší krvavý šrám pod okem mi tento zážitek připomínal ještě dlouho.
Michaela Dočkalová
Boj za kvalitu pokračuje. Dva bochníky za 900 korun? Běžná věc...
V době, kdy většina českých domácností obrací každou korunu, se nám všemožní odborníci a dokonce i kuchaři a šéfkuchaři vyhlášených českých restaurací, snaží cpát své chytré rady, jak přijít ke kvalitním surovinám. A situace došla až tak daleko, že jistý manažer, jenž byl citován v článku o kvalitním chlebu v časopisu Týden, se chlubí tím, že si nechává posílat chléb z ciziny. Dva bochníky za 900 korun. Ovšem musíme přeci uznat, že je v tom započítána i doprava...
Michaela Dočkalová
Konec zažitých konvencí? Ženy jako bordelářky, muži v roli žen
Že ženy nejsou už tak pořádkumilovné, jako to bývalo zvykem ještě nedávno, usuzuji ze způsobu života mých známých a kamarádů. Zatímco my, ženy, občas začneme uklízet až ve chvíli nejvyšší nouze (nebo alespoň některé z nás), protože k tomu ve většině případů nejsme nikým nuceny, muži zašijí díru na ponožkách nebo prasklý šev, kdykoliv je o to požádáme. Že by revoluce?
Michaela Dočkalová
Tarantino opět rozděluje filmové fajnšmekry: Django ano, či ne?
Nespoutaný Django je dalším kontroverzním počinem ještě kontroverznějšího režiséra a herce Quentina Tarantina. Někdo o Djangovi tvrdí, že jde jen o film bez jakéhokoliv děje s příliš mnoha násilnými a krvavými scénami. Jiní, většinou zarputilí "tarantinovci", vynášejí film do nebes. Kde stojí pravda?
Michaela Dočkalová
Půlhodina bez proudu aneb jak se pražský Barrandov ponořil do tmy
Ve čtvrtek před půl jednou ranní vypadl na celém pražském sídlišti Barrandov elektrický proud. Protože si potrpím spíše na noční život než na ten ranní, chodím spát pozdě, a tak jsem byla jednou z mála osob, u nichž se v bytě ještě svítilo. Ale ne na dlouho. A já si otestovala svou schopnost obejít se bez elektřiny.
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3525x