Po každém zločinu musí přijít trest

Zločin a trest. Ne, není to kniha od Dostojevského, ale od Alberta Camuse. A ve skutečnosti nese název Cizinec. Ale kdybychom měli tuto jeho asi nejslavnější prózu popsat dvěma slovy, byla by to přesně tato.

Audiokniha Cizinec má necelé čtyři hodiny a hlas jí propůjčil český písničkář, básník a spisovatel Jiří Dědeček.

Celý příběh lze rozdělit do dvou částí. První začíná pohřbem matky hlavního hrdiny, úředníka Mersaulta. Čas plyne ledabyle a Mersault vypráví o pohřbu, kterého se účastní (ovšem zdá se, že by byl raději někde jinde), jak potká Marii, která se stane jeho milenkou, a jak se seznámí se svým podivným sousedem Raymondem, jenž v jednom kuse sprostě nadává svému psovi a chová se surově ke své nevěrné milence. První část uzavírá výlet, který podniknou Mersault, Marie a Raymond na chatu Raymondova přítele. Jenže tam při jedné procházce Mersault s Raymondem narazí na partu Arabů, se kterými se dostanou do potyčky. Následně, vtáhnut do víru předchozích událostí, Mersault jednoho z Arabů zastřelí.

Druhá část pak ubíhá mnohem rychleji, ačkoliv ji lze označit za spíše úvahovou. Možná je to z části dáno tím, že čekáme už jen na to, jak to s Mersaultem dopadne. Camus nám postupně odkrývá průběh Mersaultova zatčení, soudního procesu, samotný rozsudek i Mersaultovo následné prozření, které přichází ve chvíli, kdy si plně uvědomí, že žádná budoucnost ho už nečeká. Jedině gilotina. Pomalu mu dochází, že na tomto světě je naprostým cizincem.

Mersaulta si asi nelze neoblíbit. Působí inteligentně a vzdělaně, na druhou stranu v nás ale může budit dojem naprostého naivy a flegmatika. Nic ho nezajímá, chce si vzít ženu, kterou nemiluje jen proto, že si ho chce vzít ona, když ho zatknou, nejeví žádné známky emocí, a když ho obviňují z toho, že už druhý den po matčině pohřbu šel se svou přítelkyní na rande a do biografu na komedii od Fernandela, nepřijde mu to ani trochu zvláštní. Vraždu, kterou spáchal, si obhajuje tím, že jde o pouhou souhru náhod.

O to drtivější bude konec, ačkoliv lze vytušit, že happy end se v tomto případě konat nebude. Po spáchání zločinu vždy přichází trest. Tedy většinou.

Samotné Camusově knize nelze vyčíst ani to nejmenší, snad jen až příliš rozvláčný začátek, kdy si společně s Mersaultem i my, čtenáři, “přetrpíme” pohřeb jeho matky. Jen s cigaretou a bílou kávou, tak jak to má Mersault nejradši. V této části totiž moc emocí nenajdeme, spíš naopak. Jako by Mersault nebyl na pohřbu své matky, ale zcela neznámého člověka a jeho přítomnost byla jen splněním nezbytné povinnosti.

Naopak na konci knihy už u Mersaulta emoce vyplouvají na povrch a čtenáři mají konečně možnost zjistit, že i on je obyčejným člověkem, se slabými i silnými stránkami.

Mladším ročníkům by snad mohly vadit archaické výrazy, kterých ale v knize naštěstí zas tak moc není.

Na každý pád je Cizinec po právu řazen do výukových osnov na středních školách a samozřejmě i mezi nejslavnější díla 20. století. Svou oblíbenost mezi čtenářskou obcí si drží možná i díky skrytému poselství, které obsahuje. Ale jestli je špatné, nebo dobré, o tom musí rozhodnout každý sám. Jedno je však jisté – říkat pouze pravdu se nevyplácí, ale jít proti proudu bylo vždycky těžké.

Audioknihu můžete pořídit na knihy.iDNES.cz.